FISERDOGS

Syndrom mrtvého, studeného či nehybného, ale také hbitého ocasu. Nejen s těmito názvy se můžete setkat v názvu velice netradiční dysfunkce ocasu možná i Vašeho pejska.

.
Jelikož většina lidí, kterým jsem vyprávěl, že náš pes má „mrtvý“ ocas, nevěděla o co se jedná, pokusil jsem se o tomto onemocnění něco málo zjistit, a protože jsem navštívil všechny možné zdroje, snažil jsem se stručně vypsat nejpodstatnější informace k tomuto málo známému problému.

Ač výskyt tohoto onemocnění není úplně ojedinělý, jak by se mohlo zdát, není úplně jisté jak k němu dochází. Pravděpodobně se jedná o zánět svalů v kořeni ocasu, které využívají šlachy v ocasu a jimi pohybují ocasními obratly  (podobně jako fungují šlachy v lidských končetinách, např. při pohybu prsty rukou, můžete výrazně cítit pohyb šlach na horní straně předloktí, těsně pod loktem, kde jsou napojeny do svalových bříšek). Výsledkem poranění je bolest kořene při pokusu o pohyb ocasu, pes má proto ocas svěšený přímo od zduřelého kořene, či dále dle závažnosti onemocnění. Často bývá mylně diagnostikováno jako zlomenina ocasu.

Nejpravděpodobněji dochází ke vzniku tohoto poranění tak, že více namáhané svaly ocasu (např. při sportovním využití psa) ve vlhkém prostředí, studené vodě či zimě prochladnou a způsobí zánět. Při námaze dochází k rozšiřování cév, které ve spojení malého místa v základně ocasu, prochladnutí, nedostatečného prokrvení, resp. okysličení, způsobí degeneraci tkáně.

Nejvíce jsou proto ohroženi lovečtí psi a psi používaní pro vodní práce. K výskytu onemocnění má pravděpodobně také pes předpoklady, např. pokud má vysoko nošený ocas či větší vzrušivost (větší namáhání svalu). Ohroženými plemeny jsou zejména Labradoři, Retrívři, Setří, Bíglové apod.. Další teze, které mohou mít s dříve uvedenou souvislost, jsou špatná výživa či pobyt ve stísněném prostoru, např. v nevhodné (např.transportní) kleci. Onemocnění postihuje psy i feny, nejčastěji okolo druhého roku života. Pokud onemocnění pes prodělal je pravděpodobné, že se může objevit znovu.

Léčba onemocnění – teplo, sucho a co nejvíce klidu. Od akutní bolesti a otoku může pomoci v rozumné míře podaný humánní lék proti zánětu, nicméně nemusí být pro psa a jeho orgány úplně vhodný, a proto jen v nejnutnějších případech, nejlépe se poraďte s veterinářem, který může předepsat veterinární výrobek. Pomoci mohou i přípravky pro zlepšení prokrvení svalové tkáně, ale i bez léčiv by měl otok odeznít obvykle do týdne až dvou. Ve většině případů by se měl ocas vrátit do původní polohy.

Prevencí pro ohrožené psy je řádný odpočinek (nepřepínat v posledních dnech) před pracovním nebo sportovním využitím ve studeném a vlhkém prostředí, zajištění stále suché podestýlky, případně průběžné a konečné vysušení a zahřátí kořene ocasu. V případě dlouhodobého pobytu ve stísněném prostoru, např. při cestování, dopřejte pejskovi časté protažení.

Napsal Lukáš, korigovala Renatka a pacientem byla Tara

zdroj: TARTAŘI

...............................................................................................................................

 vloženo 22.8.2011

PANOSTITIDA

 Tato nemoc je onemocnění kostí u psa. Vyskytuje se při rychlém růstu a rozšíření kostí. Panostitida se u psa projevuje kulháním, které se často přenáší z nohy na nohu. Toto onemocnění je často bolestivé, trvá 2 – 5 měsíců a v extrémních případech může trvat 18 měsíců. Je to obvyklý problém u velkých plemen a jeho příčina není doposud známá. Výsledky této léčby bývají většinou úspěšné.

Tato nemoc nejvíce postihuje výše zmíněné psy velkých plemen ve věku mezi 6 - 18 měsícem. Panostitida postihuje všechny psy na celém světě a je známá od roku 1950. Nejčastěji postihuje plemena německé dogy, německého ovčáka, dobrmana, baseta, rotweilera a labradorského retrievera. Postihuje více psy než feny.

U panostitidy do dnešní doby není známá její příčina. Z jedné studie se usuzuje, že jde o virus kostní dřeně, další dává vinu genetice a další říká, že je způsobena dnešními krmivy. Obzvláště tuky a proteiny v dietě můžou mít vliv na výskyt této nemoci. Určitě je ještě potřeba více studií k potvrzení nebo vyvrácení těchto teorií.

Příznakem této nemoci je kulhání u psa, které nesouvisí s nějakým traumatem. Kulhání trvá 2 - 5 týdnů a přesouvá se z jedné nohy na druhou. Občas postižený pes mívá zánět mandlí, zvýšený počet bílých krvinek nebo má zvýšenou teplotu.

Diagnóza se určuje dle kombinace rentgenu a vyskytujících se příznaků. V počátku nemoci se objevuje nepatrné zvýšení kostní hustoty ve střední části postižené kosti. Ve střední fázi se vnitřek kosti stane více skvrnitý a povrch kosti se zdá drsný a v pozdní fázi je kost stále skvrnitá, ale pomalu se vrací k normálu.

U panostitidy není jednoznačný způsob léčby. Jelikož tato nemoc je velice bolestivá, doporučují se léky zmírňující bolest. Toto onemocnění odeznívá samo. Podobné příznaky jaké má panostitida, mají i jiné nemoci, a tak pokud pes má příznaky, které přetrvávají, měla by být diagnóza přehodnocena.

 

Prevence této nemoci bohužel není známá. Nicméně kvůli potenciální genetické souvislosti je dobré si vybírat psa ze zdravého chovu. Pokud váš pes má příznaky této nemoci, aktivita a pohyb by měl být omezen do doby, než příznaky odezní.

 

 zdroj:hafici.cz

...........................................................................................................................................................................

vloženo 25.8.2010

Nemoci, proti kterým se vakcinují psi v základním očkovacím schématu

Psinka - D

Velmi nebezpečné virové onemocnění, projevující se ve třech základních formách: slizniční, střevní a nervové. Forma plicní se projevuje výtoky z nosu, kašláním až zápalem plic - pneumonií. Střevní forma způsobuje průjmy a zvracení, nervová navozuje křeče až ochrnutí. Může mít však i kožní projevy - ztluštění a ztvrdnutí polštářků na tlapkách. Většinou se nejdříve projevuje vysokými teplotami, které po 2-3 dnech ustoupí. Pes bývá malátný a zpravidla nepřijímá potravu. Téměř vždy je onemocnění provázeno zánětem horních cest dýchacích, kašlem a zánětem spojivek s hnisavým výtokem z očí. Pes může zvracet, mít průjem, někdy až krvavý. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy nebo jejich sekrety. Zvláště vnímavá jsou štěňata, ale onemocnět mohou i starší zvířata. Onemocnění se léčí antibiotiky.

Adenovirus - A

(Rovněž se nazývá infekční hepatitis) Virové onemocnění, které napadá jaterní buňky a cévní výstelku. Způsobuje vysokou horečku, žízeň, ztrátu chuti k příjmu potravy, bolesti břicha, poškození jater a krvácení. Příznaky: vysoká horečka, žízeň, zánět čenichu a dutiny ústní, bolestivost či zvýšená citlivost v oblasti břicha, poškození jater, ztráta chuti k příjmu potravy, krvácení a skleslost.

Infekční zánět jater - H

Onemocnění postihuje zejména játra a projevuje se žloutenkou, výraznou bolestivosti břicha, průjmem, zvracením. Postiženy mohou být i oči, kdy dochází k zákalu rohovky, mohou se objevit krváceniny na sliznicích.

Parvoviróza - P

Vysoce nakažlivé onemocnění projevující se krvavým průjmem, zvracením; často končí úhynem zvířete. Nejvyšší riziko nákazy je u štěňat. Zdrojem nákazy je trus nemocného zvířete.

Parainfluenza - Pi

Je to infekce s méně závažným průběhem, která je však velmi nakažlivá a snadno se přenáší z jednoho psa na druhého přímým kontaktem, ale i prostřednictvím vzduchu. Zvyšuje riziko zápalu plic. Onemocnění, jinak zvané psincový kašel se zpočátku  projevuje suchým kašlem, dávením a horečkou. Druhotné bakteriální komplikace mohou později postihnout i plíce a způsobit jejich zánět. Vakcinace poskytuje vynikající ochranu zvířete.

Leptospiróza- L

Jedná se o bakteriální onemocnění. Rezervoárem onemocnění jsou divoce žijící zvířata (hlavně potkani). Pes se nakazí přímo od nemocných zvířat nebo pitím kontaminované vody. Mezi hlavní  příznaky patří vysoké horečky, žloutenka, krváceniny na sliznicích a krev v trusu. Některé typy leptospir jsou přenosné na člověk a jsou vysoce nakažlivé - např. Weilova žloutenka.

Vzteklina -  Rabies (Lyssa) - R

Je smrtelné onemocnění přenosné na člověka. Příznaky vztekliny jsou velmi proměnlivé. Nemoc se přenáší slinami nakažených zvířat a manipulací s uhynulými těly. Projevuje se především jako zvýšená slinivost a agresivita, ztráta plachosti, ochrnutí a nemohoucnost. U psů je od vstupu ČR do EU očkování proti vzteklině povinné od dokončeného třetího měsíce věku s povinnou každoroční revakcinací.

Novinka platná od 1.7.2008 - Proti vzteklině se nemusí vakcinovat každý rok. 

Na základě ustanovení novely veterinárního zákona je nyní možné při povinné vakcinaci psů, koček a fretek proti vzteklině brát ohled na trvání imunity, kterou zaručuje výrobce použité vakcíny.

Jde o to, že dosud bylo povinné bez ohledu na použitou vakcínu každoročně psy, kočky a fretky přeočkovávat. Vzhledem tomu, že na trhu jsou vakcíny od různých výrobců, kteří zaručují imunitu delší než jeden rok, bere tuto skutečnost na vědomí i současná schválená novela veterinárního zákona. Ze současných 19 vakcín, které jsou na trhu zaručuje dvanáctiměsíční imunitu celkem 16, z toho dvě i dvouletou, dále jedna šestiměsíční a dvě tříletou imunitu.

V případě potvrzení vakcinace proti vzteklině uvedeného v pase je třeba dbát na uvedení imunity a dodržení uvedeného data, aby cestující do ciziny neměli v zahraničí problémy.

Nemoci, proti kterým lze psa očkovat nadstandardně

Koronaviróza - C

Jde  o méně závažné akutní průjmové onemocnění. Onemocnění virového původu se vyskytuje zejména u štěňat do 1 roku věku, především ve velkých chovech především v útulcích apod. Nejvíce vnímavá jsou štěňata ve věku 6 - 9 týdnů. Onemocnění se přenáší trusem infikovaného jedince. Na trhu jsou účinné inaktivované vakcíny. Vakcinace nepatří do základního vakcinačního schématu, po první vakcinaci následuje revakcinace za 3 - 4 týdny a dále vždy po jednom roce.

Infekční laryngotracheitida

Nemoc je obzvláště vysilující pro plemena se slabou průdušnicí a pro starší jedince. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy či jejich sekrety. Projevuje se suchým až záchvatovitým kašlem a dávením. Intranasální vakcína podávaná formou tekutiny aplikované na nosní sliznici účinkuje až devět měsíců. Tato vakcinace nepatří do běžného vakcinačního schématu, ale pokud Váš pejsek chodí na výstavy, cvičáky nebo pobývá v hotelích pro psy, lze očkování jen doporučit.

Tetanus

Vakcinaci doporučujeme u loveckých a pracovních plemen psů, popř. u psů, kteří se vyskytují ve společnosti koní.

Lymská borelióza (lymeská borreliosa) - B

Vakcinace této choroby je vhodná zejména v oblastech se zvýšených výskytem tohoto onemocnění a to zejména u psů, kteří se často vyskytují v lese, nebo jejichž majitelé odmítají pravidelné preventivní ošetření proti klíšťatům.