......................................................................................................
vloženo: 22.8.2011
Syndrom mrtvého ocasu
Syndrom mrtvého, studeného či nehybného, ale také hbitého ocasu. Nejen s těmito názvy se můžete setkat v názvu velice netradiční dysfunkce ocasu možná i Vašeho pejska.
.
Jelikož většina lidí, kterým jsem vyprávěl, že náš pes má „mrtvý“ ocas, nevěděla o co se jedná, pokusil jsem se o tomto onemocnění něco málo zjistit, a protože jsem navštívil všechny možné zdroje, snažil jsem se stručně vypsat nejpodstatnější informace k tomuto málo známému problému.
Ač výskyt tohoto onemocnění není úplně ojedinělý, jak by se mohlo zdát, není úplně jisté jak k němu dochází. Pravděpodobně se jedná o zánět svalů v kořeni ocasu, které využívají šlachy v ocasu a jimi pohybují ocasními obratly (podobně jako fungují šlachy v lidských končetinách, např. při pohybu prsty rukou, můžete výrazně cítit pohyb šlach na horní straně předloktí, těsně pod loktem, kde jsou napojeny do svalových bříšek). Výsledkem poranění je bolest kořene při pokusu o pohyb ocasu, pes má proto ocas svěšený přímo od zduřelého kořene, či dále dle závažnosti onemocnění. Často bývá mylně diagnostikováno jako zlomenina ocasu.
Nejpravděpodobněji dochází ke vzniku tohoto poranění tak, že více namáhané svaly ocasu (např. při sportovním využití psa) ve vlhkém prostředí, studené vodě či zimě prochladnou a způsobí zánět. Při námaze dochází k rozšiřování cév, které ve spojení malého místa v základně ocasu, prochladnutí, nedostatečného prokrvení, resp. okysličení, způsobí degeneraci tkáně.
Nejvíce jsou proto ohroženi lovečtí psi a psi používaní pro vodní práce. K výskytu onemocnění má pravděpodobně také pes předpoklady, např. pokud má vysoko nošený ocas či větší vzrušivost (větší namáhání svalu). Ohroženými plemeny jsou zejména Labradoři, Retrívři, Setří, Bíglové apod.. Další teze, které mohou mít s dříve uvedenou souvislost, jsou špatná výživa či pobyt ve stísněném prostoru, např. v nevhodné (např.transportní) kleci. Onemocnění postihuje psy i feny, nejčastěji okolo druhého roku života. Pokud onemocnění pes prodělal je pravděpodobné, že se může objevit znovu.
Léčba onemocnění – teplo, sucho a co nejvíce klidu. Od akutní bolesti a otoku může pomoci v rozumné míře podaný humánní lék proti zánětu, nicméně nemusí být pro psa a jeho orgány úplně vhodný, a proto jen v nejnutnějších případech, nejlépe se poraďte s veterinářem, který může předepsat veterinární výrobek. Pomoci mohou i přípravky pro zlepšení prokrvení svalové tkáně, ale i bez léčiv by měl otok odeznít obvykle do týdne až dvou. Ve většině případů by se měl ocas vrátit do původní polohy.
Prevencí pro ohrožené psy je řádný odpočinek (nepřepínat v posledních dnech) před pracovním nebo sportovním využitím ve studeném a vlhkém prostředí, zajištění stále suché podestýlky, případně průběžné a konečné vysušení a zahřátí kořene ocasu. V případě dlouhodobého pobytu ve stísněném prostoru, např. při cestování, dopřejte pejskovi časté protažení.
Napsal Lukáš, korigovala Renatka a pacientem byla Tara
zdroj: TARTAŘI
...............................................................................................................................
vloženo 22.8.2011
PANOSTITIDA
Tato nemoc je onemocnění kostí u psa. Vyskytuje se při rychlém růstu a rozšíření kostí. Panostitida se u psa projevuje kulháním, které se často přenáší z nohy na nohu. Toto onemocnění je často bolestivé, trvá 2 – 5 měsíců a v extrémních případech může trvat 18 měsíců. Je to obvyklý problém u velkých plemen a jeho příčina není doposud známá. Výsledky této léčby bývají většinou úspěšné.
Tato nemoc nejvíce postihuje výše zmíněné psy velkých plemen ve věku mezi 6 - 18 měsícem. Panostitida postihuje všechny psy na celém světě a je známá od roku 1950. Nejčastěji postihuje plemena německé dogy, německého ovčáka, dobrmana, baseta, rotweilera a labradorského retrievera. Postihuje více psy než feny.
U panostitidy do dnešní doby není známá její příčina. Z jedné studie se usuzuje, že jde o virus kostní dřeně, další dává vinu genetice a další říká, že je způsobena dnešními krmivy. Obzvláště tuky a proteiny v dietě můžou mít vliv na výskyt této nemoci. Určitě je ještě potřeba více studií k potvrzení nebo vyvrácení těchto teorií.
Příznakem této nemoci je kulhání u psa, které nesouvisí s nějakým traumatem. Kulhání trvá 2 - 5 týdnů a přesouvá se z jedné nohy na druhou. Občas postižený pes mívá zánět mandlí, zvýšený počet bílých krvinek nebo má zvýšenou teplotu.
Diagnóza se určuje dle kombinace rentgenu a vyskytujících se příznaků. V počátku nemoci se objevuje nepatrné zvýšení kostní hustoty ve střední části postižené kosti. Ve střední fázi se vnitřek kosti stane více skvrnitý a povrch kosti se zdá drsný a v pozdní fázi je kost stále skvrnitá, ale pomalu se vrací k normálu.
U panostitidy není jednoznačný způsob léčby. Jelikož tato nemoc je velice bolestivá, doporučují se léky zmírňující bolest. Toto onemocnění odeznívá samo. Podobné příznaky jaké má panostitida, mají i jiné nemoci, a tak pokud pes má příznaky, které přetrvávají, měla by být diagnóza přehodnocena.
Prevence této nemoci bohužel není známá. Nicméně kvůli potenciální genetické souvislosti je dobré si vybírat psa ze zdravého chovu. Pokud váš pes má příznaky této nemoci, aktivita a pohyb by měl být omezen do doby, než příznaky odezní.
zdroj:hafici.cz
...........................................................................................................................................................................
vloženo 25.8.2010